fbpx

BUĎME TOLERANTNÍ    

 K SOBĚ      K OKOLÍ     K BLÍZKÝM      K EMOCÍM

 

SPOLU S UVÁDĚNÍM MUZIKÁLU NE/NORMÁLNÍ PŘICHÁZÍME 
I S DOPROVODNOU OSVĚTOVOU KAMPANÍ S NÁZVEM

#jsemnenormalni!?

NA PODPORU OSOB S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM.


KAMPAŇ BOURAJÍCÍ TABU

 

Duševní onemocnění lidí v nás mnohdy budí nedůvěru, provází jej předsudky, nebo dokonce strach.
Ty však často pramení jen z neznalosti.

POJĎME TO SPOLEČNĚ ZMĚNIT!

Pomozte nám otevřít veřejnosti oči a uvědomit si, že trpět bipolární afektivní poruchou či jiným duševním onemocněním neznamená být nenormální.

Na pozadí divadelního představení se snažíme rozšířit povědomí o závažné nemoci a odhalit široké veřejnosti fakt, že život s duševními problémy se může týkat každého z nás.

PODPOŘME SPOLEČNĚ OSOBY ŽIJÍCÍ S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM
A VEŘEJNĚ SE OZNAČME
#jsemnenormalni

CO NÁS ČEKÁ V ROCE 2020

♥   BESEDY S ODBORNÍKY

Spojili jsme síly s několika organizacemi zabývajícími se duševním zdravím a společně momentálně plánujeme uskutečnit několik besed, kde vystoupíme s písněmi z muzikálu a kde se budou probírat témata o duševním zdraví.
Termíny a místa zveřejníme brzo.

♥   NORMÁLNĚ TO OTOČ

Co je a co není normální? S tím se setkáváme v běžném životě dost často. Chceme inspirovat veřejnost a vyzvat ji, abychom společně podpořili osoby s duševním onemocněním jednoduchým aktem.
V určitý den si oblečeme svršek naruby.
Cílem je, abychom bez jakékoliv investice veřejně vyslovili svůj názor a vyjádřili podporu.
Termín  akce poskytneme již brzo. 

 


JAK VZNIKL MUZIKÁL S PROBLEMATIKOU DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ?

Podle Briana Yorkeyho, autora muzikálu, důvodem vzniku díla bylo upozornit na stigma spjaté s duševními nemocemi.

„Chtěli jsme napsat muzikál, který by se dotýkal samotného nitra onemocnění … který je
o léčení, o snaze rodiny tento problém překonat,” řekl skladatel Tom Kitt. „Z tohohle představení je zároveň cítit i silná naděje. Takový prostě život je,” dodává.

„Téma bipolární poruchy jsme si pro tento projekt vybrali, protože je jiné – je pro nás zajímavé a je též velkou výzvou,” říká Yorkey, který spolu s Kittem vyhrál ocenění Tony za Nejlepší původní hudbu. „Mysleli jsme si, že lidi ho odmítnou, reakce však byly již od začátku velmi pozitivní. Skutečně, na každém kroku nás provázela silná odezva diváků a to nás hnalo vpřed.”

AUTOŘI MUZIKÁLU NE/NORMÁLNÍ - BRIAN YORKEY A TOM KITT
Foto: Kathy Willens

Kitt a Yorkey se opravdu snažili, aby Dianiny symptomy byly vykresleny co nejvěrněji a přitom srozumitelně pro diváka. „To, čím trpí je, jak v představení říká její doktor, jistý soubor symptomů,” dodává Yorkey. „Často to nejlepší, co doktor může udělat, je přiřadit jim nějakou „nálepku“ a snažit se je léčit.”

Jak říká Kitt, „Již od začátku bylo našim cílem napsat něco pravdivého, ale střízlivého.” Jak též dodává: „Oba jsme se v našich životech setkali s bipolární afektivní poruchou a nápad napsat muzikál o tomto onemocnění se nám zdál jako nová možnost, jak dostat lidi do divadla."

Když psali příběh, hudbu a texty, Kitt a Yorkey každý den mluvili s lidmi trpící bipolární poruchou a četli též neuvěřitelné množství literatury na tohle téma. „Až dokud nám ta lékařská literatura neprorostla přes hlavu,” říká Yorkey. „Každý z konceptů četli psychiatr i psycholog a radili nám, jak by doktoři na scéně k léčbě Diany přistupovali.“

„Jedna věc, kterou jsme si řekli již na začátku – a nebylo lehké to udělat, jak nejlíp to šlo, byla, že nechceme z doktora udělat jakéhosi panáčka, který je vlastně součástí problému,” upozorňuje Yorkey. „Příběh, který se nám zdál nejzajímavější a nejpůsobivější byl o dvou velmi zkušených doktorech, kteří pořád usilují najít tu správnou terapii pro své pacienty.“

„Pár lidí nám navrhovalo, abychom z Diany udělali umělkyni, kreativního člověka, my jsme se však rozhodli pro „obyčejnou ženu“, pokračuje Yorkey. „Ne každý, kdo se stal významným umělcem, trpí tímhle onemocněním a ne každý, kdo má bipolární poruchu, je umělec."

Co se hudby týče, Kitt vzpomíná, že byli tací, co navrhovali, aby byla „praštěná či neladící, ale takový druh hudby by se k postavě Diany vůbec nehodil. Lidi s BP…ti nejsou „mimo,“ ani praštění či „neladící“. Chtěl jsem, aby hudba byla emotivní a aby diváky přitáhla  k postavám. Broadwayský muzikál o bipolární poruše není pro každého; rezonuje právě proto, že diváci mají skutečnou emocionální zkušenost.”


CO PRO NÁS TENTO PROJEKT ZNAMENÁ?

Daniela není jediná z týmu naší produkce, kdo cítí spojení s hlavní myšlenkou muzikálu, kterou je vypořádání se s duševním onemocněním. Všichni účinkující si při nastudování role přečetli literaturu o problematice bipolární poruchy. To, že díky muzikálu výrazně vzrostlo povědomí veřejnosti, si uvědomuje celý produkční tým art4rent, který se do české verze muzikálu pustil a od své premiéry 29.11.2019 v Divadle Na Prádle rezonuje s nutností lepší komunikace na toto téma veřejnosti. 

TOMÁŠ VANĚK JAKO DR. FINE V MUZIKÁLU NE/NORMÁLNÍ
Foto: Petr Florián

Producenti Markéta Schröcková a Tomáš Vaněk (který hraje v muzikálu oba doktory) udělali něco, co si žádalo hodně odvahy. Uvést muzikál o duševním onemocnění pro české publikum není strategicky a ekonomicky výhodné. Český divák očekává v divadle převážně komedie a legraci, nicméně jak uvedla Markéta Schröcková: “Udělali jsme to protože tomuto projektu věříme a přáli by jsme si, aby dostal u diváků svou šanci, aby ho navštvívili, prožili naplno své emoce, naslouchali sobě i lidem kolem sebe a hlavně, aby byli tolerantní.”

Dále uvedla, “Po představení chodí hodně lidí, kteří si s námi chtějí na toto téma povídat. Buď mají svoji vlastní zkušenost nebo znají ty, kteří ji mají. V dnešní době je kolem nás hodně lidí, kteří řeší duševní problémy, nebo praktikují tzv. duševní hygienu. Viděli jsme slzy, viděli jsme nadšení. Vlastně je nám fuk, co řekne odborná kritika, nebo že se ne každému trefíme do vkusu. Pokud představení dokáže vyvolat takové emoce, všechno úsilí našeho mini-týmu stálo za to.”

KALENDÁŘ AKCÍ

< 2021 >
Březen
  • Žádné události

Jedním z hlavních témat muzikálu je
duševní onemocnění.

Děj otevírá problematiku onemocnění zvaného bipolární afektivní porucha,
věnuje se tématům lidské bezmoci, deprese, užívání drog, zneužívání léků nebo etice v moderní psychiatrii.I přes vážnost tématu v díle nechybí mnoho humorných a nadlehčených momentů, tak, jako ve skutečném životě!


ONEMOCNĚNÍ ČASTĚJŠÍ, NEŽ SE ZDÁ

Péče o duši je důležitá a neměli bychom jí podceňovat. Dnešní uspěchaná doba tlačí na každého z nás. “Úspěšný” život je známkou dokonalosti, je nutné mít vynikající výsledky, skvělou práci, milující rodinu a prostě být TOP. Je to únavné a pokud se nedaří, tak i velmi depresivní.
Proto nepodceňujte prevenci, která je základem ke zdravému duševnímu stavu.

Pak jsou tu ale ti, kterým se přes různé spuštěče dostala duševní nemoc pod povrch. Bipolární afektivní porucha, dříve také nazývaná maniodepresivní psychóza je onemocnění, které způsobuje výrazné výkyvy nálad, energie a ovlivňuje schopnost vykonávat běžné činnosti. Jejím hlavním příznakem jsou takzvané epizody, které se nepředvídatelně mění z extrémně aktivních období a nadměrně veselé nálady (tzv. manická fáze) na epizody hluboké beznaděje a smutku (tzv. depresivní fáze), které jsou často doprovázeny sebevražednými sklony.

Není to snadné, ale i s duševní poruchou se dá žít plnohodnotný život. V České republice je řada organizací, které radí samotným osobám z vlastní zkušeností nebo jejich rodinným příslušníkům. Mnoho podpůrných programů, které podávají pomocnou ruku při začleňování se do společnosti. Od té se očekává hlavně pochopení a tolerance.


JAK SVOJÍ ROLI VNÍMÁ PŘEDSTAVITELKA DIANY, DANIELA ŠINKOROVÁ?

Role Diany mne velmi vyčerpává – fyzicky, psychicky i emočně. Je to jedna z nejtěžších rolí co jsem kdy hrála a mám velký respekt k tomuto dílu. Je to jednoznačně výzva herecká i osobní. Někdy mne hraní pohltí tak, že i po skončení přestavení se potřebuji chvilku zavřít sama v šatně a srovnat si myšlenky. Je to silné.

DANIELA ŠINKOROVÁ V ROLI DIANY GOODMANOVÉ
Foto: Martin J. Polák

Každopádně, zpětná vazba od diváků mi dodává sílu. Těší mě, že přináším do společnosti reálný pohled, jak probíhá život osob s duševním onemocněním. Nejen těch, kteří mají osobní zkušenost, ale i jak to prožívá jejich okolí. Mezi lidmi v showbusinessu se pohybuje dost těch, kteří psychickou poruchu v malé, či větší míře trpí. Při přípravě na tuto roli jsem se snažila je pochopit, nastudovat si příznaky, které se objevují navenek, ale i ty co jsou pod povrchem. V osobním životě se velmi zajímám o lidi kolem sebe, díky čemuž jim můžu lépe porozumět.

POHLED REŽISÉRA MUZIKÁLU NE/NORMÁLNÍ MARTINA VOKOUNA

      Kromě klasické přípravy, kterou vyžaduje jakékoli divadelní zkoušení, jako je práce s textem, hledání inscenační tradice a řešení s inscenačním týmem, jsem se konkrétně u projektu NE/NORMÁLNÍ snažil hledat co nejvíce inspirace sám v sobě a ve svém okolí. Ačkoli sám netrpím takovou diagnózou, jakou má Diana v našem muzikálu, mám kolem sebe několik blízkých přátel, kteří se ve větší či menší míře s něčím podobným v jisté fázi svého života potkali. Právě s nimi jsem se snažil mluvit o tématech, která jsou shodná s těmi muzikálovými a také čerpat z jejich zkušeností a zážitků. Osobní kontakt a konkrétní příběhy mi byly asi největší inspirací pro zkoušení našeho muzikálu.

Hlavním cílem při tvorbě bylo, aby byl Dianin příběh a všechno, co se jí odehrává v hlavě, zprostředkováno srozumitelně divákovi. Právě pro něj muzikál děláme a právě on by měl pochopit motivy jejího jednání a to, jak její „problém“ ovlivňuje nejen ji samotnou, ale také její blízké okolí. Snažil jsem se o to, aby divák chápal i to, že Diana se leckdy chová neadekvátně a ne vždycky je „milá“ k lidem, kteří se jí snaží pomoct. Je pro mě důležité, abychom se na věci nedívali černobíle a i když Diana své blízké leckdy zraňuje a ubližuj jim, měli bychom se snažit pochopit, proč to dělá a co jí k tomu vede.

Pro mne osobně je toto téma důležité z několika důvodů: za prvé se týká několika lidí, které mám rád a považuji je za své blízké přátele a za druhé je myslím důležité právě o takovém tématu mluvit i skrze divadlo a rozšiřovat o něm obecné povědomí. Ono je totiž snadné někoho „odsoudit“ například větou „Ta je zase hysterická.“ Nebo „Ten je zase morous a nedá se s ním mluvit.“, ale měli bychom se snažit odhalit motivy takových jednání a v případě potřeby dát dotyčnému na jeho, že je normální o svých problémech mluvit, že by se neměl cítit „nenormálně“ a že jsme připraveni nabídnout pomocnou ruku, když bude potřeba.

MARTIN VOKOUN
Foto: Kristýna Junková

ZÁŠTITU NAD KAMPANÍ PŘEBRALI

 

                                                      

TOP